Jak se cítí při tom klasickém výcviku. Co zažívají. Zklamání. Frustrace. 

Ti kteří to učí to taky nevědí a neřeší.
Možná jim to i vyhuje.
Nebo to netící.

A vy už možná cítíte a vnímáte, že je za psím sportem něco víc.

Zažívali více naplnění a radosti jen z toho, že si společně užíváte...
Už více neprožívali zklamání ze sebe nebo svého psa, když se neobjevíte na stupních vítězů...
Byli si vědomí, že jste ten nejlepší partner pro svého psa a už nikdy váce neprožívali ty pocity zoufalství a výčitky, že nejsem dost ...(doplňte si sami), i když váš pes vyhraje.
Kdybyste přijímali to, co je.
Žili v úžasu a úctě ke svému psu.
Při hrách zažívali společně divokost a nespoutanost.

Kdyby můj pes měl jiného trenéra...
Já to nikdy... a konkrétně popsat.
Co je zastavuje.
Proč nepokračují.
Proč si nevěří...

Také jsem si myslela, že nejsem dost dobrá... když můj pes ...
A díky práci na sobě samotné jsem došla k pochopení, že ...

A není to o tom, že by byli kvality ohně špatné.
Uvědomila jsem si, že potřebuju do tréninku i vztahu se svým psem doplnit i další kvality, které vytvoří harmonii.
Mužský ženský princip, energie, ne o pohlaví.

Klasické trénování je na výkon a výsledek.
Je to kvalita ohně.
Úspěch, cíl to je jediné co zajímá paníčka, porotu ale vůbec nezajímá psa.
Co zajímá psa je zábava a radost z toho, že jste spolu.
Že mu rozumíte, že ho nesoudíte.
Že ho přijímáte takového jaký je.
Že se na něj nezlobíte, když nevyhraje.
Pes nechápe vaše naštvané emoce, které prožíváte na závodech, když se mu nedaří.
Je to pro něj hra.

Krátký příběh (nebo dva) rozdíl při klasickém trénování když přijdou lidi a když trénují s tebou a doplní další kvality.
Co se změní. Vyvrátit jejich pochybnosti (klasické trénování se tak má dělat když chci vyhrávat, když nebudu trénovat jako ostatní, tak nebudu vyhrávat,...)
Pojďte to změnit...
A co se stane když...
Přirovnání k něčemu (ze sportu sprint naplno plný oheň, krátce funguje, ale dlouhodobě nikam nevede. Zapojit regeneraci i při běhu, oddech).
Příklad pro ženy moc se snažíš a vyhoříš.

Co to v praxi znamená.
Není to o tom být muž nebo žena.
Je to o kvalitách energie.
Je to o doplnění toho co chybí tomu, co přebývá, když se zaměřujeme jen na jednu část.

Učím agility 18 let.
Pročetla jsem spoustu knížek.
Učila jsem se v čechách i v zahraničí.
Diplomy, certifikáty.
Prošlo mi rukama ... tisíc lidí.

To co učím žiju.
Navedli mě na to psi.
Přestala jsem poslouchat lidi co učí a následovala svou intuici.

Můžete utratit stokoruny za knížky o trénování psích sportů, ze kterých se dozvíte jak drillovat...
Můžete utratit titisíce korun za online tréninky, ze kterých se dozvíte jak drillovat...
Nebo můžete dojíždět na intenzivní živé tréninky v hodnotách desetitisíců korun ročně a se budete posouvat jen pomalu...
A co vztah s vaším psem?
Co byste dali za to, že i váš pes si bude užívat tréninky a závody i když nebude vyhrávat?
Jen pro tu radost a zábavu.
A co váš vztah sama k sobě?
Kde jste při tom všem trénování vy?

Dokážete si sama sobě věnovat necelých 50Kč/ denně?
Je to méně než krabička cigaret.
Je cena jedné kávy v kavárně, u které si sice popovídáte s kamarádkami, ale svůj vztah s vaším psem nikam neposunete.
A často ani ten svůj.

Pokud skutečně nemůžete (a já to chápu) máte možnost ušetřit 1800 Kč/ročně pokud zvolíte roční členství v klubu.
Získáte tak přístup za neuvěřitelných 11,50 Kč/ denně.

Lipsi klub není pro každého.
Je jen pro ty, kteří si uvědomují potřebu změny při budování a udržení vztahu se svým psem.
Patříte mezi ně?
Věřím že ano.

Ne, skutečně žádnou.
Nehledejte u mě záruku vrácení peněz.

Váš závazek ne MĚ osobně.
Ale váš závazek sami k sobě a k vašemu psu.
Cítíte, že vám něco chybí.
A já vím, že to, co vám chybí, pochopíte díky obsahu v Lipsi klubu.