pavla.duskova@centrum.czSamo doma
Jednou z neodmyslitelně podstatnou součástí výcviku štěněte je nepochybně samostatnost, se kterou se pojí učení samoty doma a v klidu. Této dovednosti využijete především v době vaší nepřítomnosti, kdy se nebudete muset stresovat tím, jak bude vypadat váš byt po návratu či zda rámus způsobený vaším pejskem nebude na obtíž sousedům. A samozřejmě jestli pejsek doma bez vás příliš netrpí.
Jak tedy postupovat, když potřebuji nechat štěně delší dobu samotné? Nejprve je důležité si uvědomit, že štěně a později ani pes ve vaší nepřítomnosti nijak nestrádá. Stejně jako lidé i psi uvítají klid a možnost si odpočinout, aniž by je někdo rušil. Proto doba, kdy nejste doma, bývá pro psy spojena právě s regenerací a přípravou na budoucí aktivitu, která bude následovat po vašem návratu.
Klec – proč je tak důležitá?
Přestože máme v dnešní době téměř neomezený přísun informací a inovace na poli výcviku psů značně pokročily, stále se dnes ještě setkáváme s názorem, že klec je do jisté míry týráním a není vhodné jí proto používat. Opak je v tomto případě pravdou.
Při správném postupu je klec pro psa vítaným útočištěm. Ve většině případů psi dokonce preferují pobyt v kleci před pelíškem či gaučem. Je to dáno tím, že svou konstrukcí a možností „úkrytu” (narozdíl od klasického pelíšku) představuje pro psy bezpečné místo. Přesně to místo, kam se může pejsek schovat před vším, co je mu v danou chvíli nepříjemné. Zároveň je klec skvělým prostředkem k naučení psa odpočívat. Jelikož klec není natolik prostorná, aby se v ní dalo příliš řádit, dříve či později pejsek pochopí, že toto místo slouží právě k odpočinku. Šetření energie je totiž nezbytný předpoklad pro další výcvik.
Dalším benefitem je její praktičnost v běžném životě. Kamkoliv psa vezmete, bude tam mít své místo. Ať už se jedná o závody, výstavy či jiné kynologické akce, není lepší způsob, jak zajistit psovi bezpečí a především klid k odpočinku. O přepravě autem ani nemluvě.
Pro účely tohoto článku je však nutné zdůraznit, že klec je v prvé řadě skvělý pomocník při učení samoty – samozřejmě s předpokladem, že pes má klec rád a nebere ji jako trest. V takovém případě pak pejsek lépe snáší, když musí zůstat doma sám. Nejen, že tak bude trávit čas bez vás v prostoru, ve kterém se cítí bezpečně, dokonce se nemusíte obávat zničeného nábytku či nebezpečí, které by hrozilo běžně zvídavému štěněti.
Zařízení klece, výběr a vše kolem
Pokud vás výše zmíněné výhody kece přesvědčily (a já doufám, že ano), je na místě říci si, jak postupovat při samotném výběru klece a jejího vybavení. Správná velikost klece je totiž velmi důležitá nejen kvůli místu, pro které je určena, ale především pro pohodlí psa.
Rozměry: U výběru klece je na místě řídit se „finální” velikostí psa a pořídit klec v takové velikosti, aby svými rozměry vyhovovala i dospělému psovi. V praxi pes musí mít vždy dostatek prostoru na to, aby se v kleci mohl otočit a lehnout si. Přitom daný prostor nesmí být omezující pro jeho natažené přední nohy.
Výběr klece: Na trhu je v dnešní době k dostání mnoho modelů klecí a není tak problém si vybrat jakoukoliv dle vašich představ. Při výběru se koukejte primárně na její bytelnost a kvalitu upevnění dna ke kleci. Výhodou pro vás je posléze možnost dvojích dveří, kdy si budete moci postavit klec do místnosti bez větších nároků na prostor. Standardní jednodvířkové klece jsou však dostačující.
Vybavení klece: Do samotné klece již pak dáte pouze klasický pelíšek, který svou velikostí bude odpovídat velikosti dna klece. Je na vás, pokud zvolíte pelíšek s vyvýšenými okraji nebo pouze matraci. Mějte však na paměti, že štěněti chvíli trvá, než se naučí základním pravidlům hygieny, a proto alespoň pro prvních pár týdnů soužití nemá smysl investovat do dražších modelů. Důležitou součástí vnitřku klece je také samozřejmě miska v případě, že necháváte pejska v kleci zavřeného. Nejpraktičtější je pak miska taková, kterou lze připevnit na mříže klece a nehrozí, že by se v ní štěně následně vykoupalo.
Tip pro vás: Do doby, než pořídíte klec, můžete z vlastního bezpečného materiálu připravit štěňátku ohrádku, do které umístíte pelíšek, misku spolu s hračkami. Vytvoříte tak bezpečné odkládací místo pro štěně v případě, že si budete potřebovat odskočit nebo budete chtít jen vysávat a štěně by vám překáželo.
Kdy s učením samoty začít?
Obecně u učení pro štěně nových/neobvyklých situací platí: čím dříve, tím lépe. Nečekejte na dobu, až budete pejska potřebovat nechat samotného, ale připravte ho na to s předstihem, i když se momentálně v blízké době na delší odchod z domu nechystáte. Uvědomte si, že samotu bude třeba dávkovat a je na místě začít opravdu brzy – nejlépe od prvního/druhého týdne společného soužití.
Co je na trénink potřeba?
V ideálním případě začněte s učením samoty až v momentě, kdy už váš pejsek zvládá pobyt v kleci či štěněcí ohrádce – návod na klecové hrátky naleznete v našem programu Lipsi online – v knihovně cviků v sekci HRY – Hry s klecí – můj domeček, moje láska nebo v sekci Štěně je doma a co teď – 1. týden. Dále budete potřebovat samozřejmě hračky – různé tvary, povrchy a velikosti, granule a pamlsky – voňavé a lákavé, hodit se může i také něco většího na žvýkání (vepřové ucho) a pro fajnšmekry doporučuji čichací kobereček.
Step by step
1) Abyste vůbec byli schopni štěně přimět býti samo a dokonce v klidu, je třeba ho řádně unavit. Nejen fyzicky, ale především psychicky. Kromě vydatné procházky plné zábavy a her, dopřejte svému štěňátku i krátké cvičení – v ideálním případě takové, u kterého bude muset i přemýšlet.
2) Rozhodněte se, zda budete štěně nechávat volně v celém bytě, jedné místnosti či pouze jen ohrádce a kleci. V případě většího prostoru je potřeba zajistit prostředí tak, aby si štěně nemohlo nijak ublížit, popřípadě zníčit něco nežádoucího. Učení samoty rovnou prostřednictvím klece má navíc výhodu nejen proto, že o okolní prostor se nemusíte starat, ale zároveň tak psa připravujete na budoucí setrvávání v klidu na trénincích a později i závodech.
3) Unavené štěně obklopte zajímavými podněty od hraček až po různě poschovávané granule a pamlsky v textilu či již zmíněném čichacím koberečku. Nejen, že se tím zabaví, ale čichání je zároveň skvělým uklidňujícím prostředkem. V případě zájmu a delšího odchodu můžete nechat štěněti i cokoliv vhodného na okus.
4) Pokud možno, dávkujte odchody postupně. Odcházejte nejprve na několik minut (třeba jen do jiné místnosti) a podle toho, jak bude štěně samotu zvládat, navyšujte délku vaší nepřítomnosti až na několik hodin. Nereagujte, pokud uslyšíte, že štěně kňučí a dožaduje se vaší pozornosti. Zvláště na začátku je toto chování naprosto normální. Pokud by přesto podobné chování neustávalo, vraťte se o krok zpět, upevněte klec pomocí klecových her a odcházejte z místnosti následně jen ve vteřinových intervalech.
5) Při odchodu si můžete osvojit rituál, který si štěně časem začne automaticky spojovat s vaší následující nepřítomností. Tento rituál může být buď v podobě slovní – při odchodu budete používat pouze a jen jednu frázi např. “jdu do práce” nebo v podobě gesta – pokaždé před odchodem rozhodíte psovi granule po kleci/místnosti, čímž mu dáte na jevo, že odcházíte a již nic říkat nemusíte. Díky rituálům tak předejdete možnému nežádoucímu chování, kdy pes může při odchodu vyvádět a nechtít vás pustit.
6) Po návratu domů se vyvarujte bouřlivému vítání a chvále. Tvařte se, že se jedná o normální a běžnou situaci, kterou není třeba po každé slavit. Místo toho štěně uvolněte a vezměte ho ven na procházku. 🙂
HRA jako základ všeho
Již v prvním týdnu jsme nakousli, jak neodmyslitelně podstatnou, ba dokonce nezbytnou,…